Jdi na obsah Jdi na menu
 


Novinky

Čertík opět otcem

ds7_7866.jpg

Opět 1. místo na RTW CUP

Barokní statek BENICE

super výcvikový víkend  5.-7.2. zaměřený na stopy a poslušnost

prohlídka stájí kladrubských koní, viděli jsme dvoudenní hříbě, projeli jsme se kočárem, navštívili mini ZOO (lama,kozy,ovce,krávy,prasata, poníci, oslíci,králíci,kachny,husy, černá labuť). Pro nás a naše psy krásné zážitky. Stopy na loukách pošlapaných od ovcí a koní, poslušnost na nádvoří statku, bezva parta lidí, krásné počasí. Prostě vyšlo nám to. více na http://drak1111.rajce.idnes.cz/Benice 

 

RTW CUP  crying a klubová výstava   surpriseNezamyslice

+fotoalbum

Čert splnil IP0 3

www.psi-skola-Dzimina.estranky.cz

 

Certh je 5. pracovním psem pro rok 2014

úspěšné září, více na závodech

video z obran MR RTW

https://www.youtube.com/watch?v=kmMux3v8LOw

 

CERTH ISS byl uchovněn

nové fotky z obran v sekci FOTOALBUM

Vzpomínky na Španělsko

 

V pondělí 14. 10. v 10:30 jsem odjížděla z domova s Faustem (Faust od Vítkovy hory) a Čertem (Certh Iss z Benáteckého dvora) směr Vršovice, kde po naložení Martiny a Bragona (Bragon Kazibe) jsme chtěly vyrazit na dlouhou cestu do Španělska, ale po otočení klíčku se z auta ozvaly jen divné zvuky, a pak bylo ticho. Po obvolání několika automechaniků se přišlo na to, že by to měla být baterie. Bohužel jsme jí asi trochu pomohly, když jsme štelovaly navigaci a nechaly rozsvícená světla. Po nastartování přes kabely a ujištění, že se cestou dobije, jsme po 12. hodině konečně vyrazily. Martinovi (od Martiny) to ale přece jen nedalo a doporučil nám, než opustíme Českou republiku, ať navštívíme autoservis a necháme si baterii změřit. A tak jsme zastavily ve Stříbře, kde nás automechanik po změření baterie ujistil, že je na tom dobře a že když nebudeme někde tři dny stát, bude vše v pořádku. A tak jsme s klidem opustily republiku.
Každé čtyři hodiny jsme stavěly a protahovaly nejen sebe, ale hlavně psy, kteří v autě moc místa neměli. Ve Francii u Tullus byla uzavřená silnice a objížďka nás stále nemohla nějak vyvést na správnou cestu, pořád jsme se vracely, a hlavně dvakrát úplně zbytečně platily mýtné, které se ve Francii platilo velmi, velmi často. Nakonec nám pomohl pracovník, který se u té objížďky objevil a poslal nás správným směrem. I navigace si nevěděla rady, jak se odtamtud vymotat. Přejeli jsme celé Německo a Francii a po 1950 kilometrech jsme v úterý po 15. hodině dorazily do francouzského města Birritzi, kde jsme měly zajištěné pokoje. Potřebovaly jsme pořádně vyběhat psy, a tak jsme se snažily najít cestu k moři, které mělo být hned vedle tohoto města. Bohužel jsme se ale k moři vůbec nedostaly, místo toho jsme objevily krásný park uprostřed s rybníkem. Já šla  vpravo s Čertem a Faustem a Martina s Bragonem vlevo. Psi sice museli být na vodítku, ale i tak jsme se všichni krásně prošli a po 18. hodině jsme se vrátili na pokoje, kde jsme se všichni najedli a unaveni padli a spali 12 hodin.
Ve středu ráno v 7 hodin jsme vyrazily do Španělska, do Silledy, která byla naším cílem. Ve Španělsku jsme měli problém s navigací, která si s některými silnicemi nevěděla rady. Nutila nás otáčet se do protisměru a často hlásila, že jsme ve slepé ulici, i když jsme byly na dálnici, a tak jsme raději používaly automapu, kterou jsme naštěstí měly s sebou. Ve středu večer po 850 kilometrech jsme dorazily do Silledy, ale bohužel jsme nemohly najít Casa Dos Cregos, kde jsme ve vile de Cruces byly ubytované. Po hodinovém bloudění a 2800 kilometrech nás Mirek od Moniky zachránil a vyzvedl nás. Nebýt jeho, tak tam snad bloudíme dodnes… Stačily jsme si ještě objednat na 20:30 večeři, protože salámu a řízků už jsme měly po cestě dost. K předkrmu byly pirohy plněné rybou, hlavní chod ryba s bramborem s máslovo-česnekovým sosem. Moučník buď zmrzlina, nebo puding. Večeře opravdu vynikající. Jinak ve Španělsku se stmívalo po 20. hodině a rozednívalo se po 8. hodině. Počasí 13–15 °C, silný nárazový vítr a déšť. Po krátké informační schůzce jsme šli kolem půlnoci všichni na kutě.
Ve čtvrtek ráno, když jsem venčila psy, Čertík na chvilku vběhnul na pastvinu a mrsknul sebou do kravince a důkladně se jím omatlal. Byla jsem z něj na mrtvici. Na pokoji jsem se snažila z něho toaletním papírem to hovno dostat, ale smrděl ještě několik dnů, a to hlavně když zmoknul, o což nebyla nouze…. Od té doby jsem ho při venčení pořádně hlídala.
Ve čtvrtek jsme měli možnost od 12 do 13 hodin neoficiální trénink na fotbalovém hřišti. A protože bylo času dost, vytáhla jsem na krátkou poslušnost i Čertíka. Udělala jsem si krátkou chůzi, skupinku, překážku a oběhala paravany. Všem se trénink podařil. Po tréninku jsme si jely s Martinou ještě udělat stopy. Martina dala Bragona na pokoj, aby si odpočinul, a Čertík s Faustem s námi vyrazili k oceánu. Nejdřív jsme narazili jen na nákladní přístav, ale pak jsme objevili u hotelů krásnou pláž, kde jsem kromě sbírání mušliček proběhala psy. Bohužel kvůli chladnému počasí se nikdo nekoupal. I když jsem měla plavky s sebou a byla jsem rozhodnutá, že tam vlezu za každého počasí (mám trénink ze Slavie, kde je v bazénu studená voda), všude bylo dost lidí, a tak jsem nenašla odvahu. Večer jsme se vrátily do vily a já šla spát. Martina šla ještě na informační schůzku a všem našim závodníkům, Zuzce, Monice a Honzovi, rozdala mušličky pro štěstí. Jenže jedna mušlička asi nestačila… Při odchodu z této schůzky Zuzka uklouzla na mokrých kamenech a sedla si na kotník, který si zlomila, a tak ještě večer ji Martina s Láďou odvezli do nemocnice, kde si ji lékaři nechali, protože měla být druhý den operovaná. Martina s Láďou se vrátili kolem 4. hodiny ranní. Bohužel jsme ale tímto neštěstím přišli o jednoho člena týmu…
V pátek od 10 hodin jsme měli 40minutový trénink. MS se nekonalo na fotbalovém hřišti, ale bylo na výstavišti dobytka. Výběr figurantů byl fraška, nejdříve nebyli figuranti a pak zase chyběli psi nástřeláci (tři byli vyhnáni na klacek). Rozhodčí to bral docela s humorem, ono to ani jinak nešlo. Obětovala se myslím Dánka, která se svou velmi šikovnou fenkou figuranty prověřila. Nakonec se Zuzka dohodla s  Katkou, že si Orise vezme ona, prezident Hoffmann a vedoucí týmů to povolili, a tak si Katka ještě po ukončení všech tréninků vzala Orise a rychle se naučila dávat německé povely. Klobouk dolu před tímto rozhodnutím. Po slavnostním zahájení, které kvůli dešti bylo přesunuto do výstavní haly, a poradě vedoucích družstev jsme chtěli odjet do vily, ale nenastartovala jsem. Naštěstí jsem měla ty startovací kabely, a tak přes jejich nastartování jeli všichni semnou k benzínce, že koupím novou baterku, jenže neměli tu pravou. Protože jsme v sobotu ráno odjížděly s Martinou první, startovaly jsme opět na kabely přes Láďovo auto. V 9 hodin jsme byly na srazu odjezdu na stopy, po celou dobu hodinového čekání jsem měla zapnutý motor. Stopy byly vzdálené asi 10 km, byla to malá políčka – pastviny s kravinci. Martina si naštěstí vylosovala jedničku, a tak šla asi po hodině na stopu. Já měla stále zapnutý motor, nemohla jsem riskovat, že mi to chcípne. Stále pršelo a foukal vítr, a tak jsme stáli venku i s Bragonem, aby nešel suchý na stopu. Martina mu ještě před nástupem na stopu vysvětlila, že si u předmětu musí lehnout i do té mokré trávy, a šlo se na to. Když vyšel Bragon na stopu, místo aby hned na nášlapu hezky začal čuchat, tak jak to umí, vyrazil a po dvou metrech teprve hledal stopu. Zbytečné ztráty. První úsek byl dlouhý necelých 50 m, lom si ověřil, druhý úsek dlouhý, zvedal hlavu, otáčel se, předmět označil napůl v leže (předek ležel, zadek byl ve vzduchu), druhý lom čistý, třetí úsek asi 25 m, flákal to, a tak třetí lom přešel, ale včas si to uvědomil, druhý předmět už zalehl správně, čtvrtý lom taky ověřoval a třetí předmět přešel. A to se mu ještě těsně u konce stopy, kdy docházel, motal nějaký fotograf. Nakonec stopa za 73 bodů. Mne hodně zklamal, věřila jsem mu, že stopu udělá aspoň na 90, myslím, že zklamal i Martinu. Určitě umí „čuchat“ mnohem lépe.
Po stopách jsme jely do servisu, kde jsem si už konečně troufla vypnout motor, po změření baterky, která pracovala jen na 25 %, jsem musela za 90 EUR koupit novou, ale mám na ni dva roky záruku a myslím, že jsem jediná v Čechách, která má v Caddy španělskou baterku… A aby té smůly nebylo dost, večer mě Čertík poškrábal na třech místech podlahu na pokoji, která byla dřevěná a nalakovaná, asi hledal myšky. Bohužel to majitel při každodenním uklízení zjistil, a tak jen doufám, že mě to pojišťovna uhradí. Pojištěná jsem naštěstí byla.
V sobotu večer byla slavnostní večeře, předkrm rybí kuličky, brambůrky, ryby v listovém těstě, žampionové hlavičky plněné zeleninou, hlavní jídlo – vynikající skopové s hráškem, mrkví a bramborem, jako moučník neplněné věnečky a jablečný dort.
V neděli při příjezdu na výstaviště jsme ještě stihly s Martinou shlédnout pár psů, a hlavně Moniku, která měla posunutou obranu kvůli zranění figuranta. Bohužel měla velkou smůlu, kdy na nového figuranta z Itálie nastupovala jako první. Ital na kontroláku nebrzdil a Hakon se s ním srazil, vypadalo to hrozně, naštěstí se nezranil, ale přepad už nezvládnul. Byla to velká škoda, protože jinak to do té doby byla moc pěkná obrana. Asi za hodinu na to nastupovala na poslušnost Martina a Bragon se tvářil velice spokojeně. Bohužel šla první na odložení a Bragon nezvládnul vlajky v silném větru plápolající nad jeho hlavou. Byla to velká smůla, kdyby šel první cvičit, měl by nula za odložení, ale takto byl diskvalifikován, ale to je to „kdyby“… V první chvíli Martina prohlásila, že končí, ale jsem ráda, že si to rozmyslela. Bragon je skvělý pes a určitě nám to ještě jednou ukáže.
Večer jsme si dali španělskou specialitu, paellu, takové lepší rizoto – rýže, zelenina, mušličky, krevety, chobotničky, kuřecí maso a skopové. Když jsem to na té pánvi viděla, měla jsem hrůzu v očích, ale šla jsem do toho a nelituji. Předkrm byly fazole a kuřecí maso, moučník zmrzlina nebo sýr s dýňovou marmeládou a medem – zvláštní, ale výborná kombinace.
Všichni jsme odjížděli v pondělí ráno. Já s Martinou už v 7:30, ale jely jsme ještě k oceánu. I přestože pršelo a bylo chladno, jsem se zula a brouzdala se v něm. Když už jsme jely tak daleko, aspoň nohy si v té slané vodě smočit... Pak jsme ve španělském Lidlu nakoupily nějaké mlsky a po 11. hodině jsme vyrazily domů. Přes celé Španělsko pršelo, ale jen jsme přejely večer hranice Francie, prudce teplota stoupla, asi o 6 stupňů. A pak už bylo jen tepleji a tepleji. Hlavně, že jsme jely do teplých krajů, kde bylo chladno, a v Praze bylo krásně teplo. (To mi připomíná, že když jsem jela jednou do Turecka, tak tam napadl dokonce i sníh…) Přes den jsem řídila já, večer Martina, a pak opět já. Cesta nám trvala 33 hodin. Často jsme kvůli psům stavěly. Taky si to s námi pěkně užívali, pouštěly jsme cédéčka a zpívaly si, abychom neusnuly. Celkem jsme najely 5970km.
Celý náš tým byl bezvadný a pomáhal jeden druhému. Díky všem!

 

spanelsko-92.jpg

více fotek na  http://drak1111.rajce.idnes.cz/Spanelsko

13. 10. 2013 byl Čertík uchovněn

 

Čertík druhý na RTW CUPu a nejlepší stopa,

více v sekci závody